Ústavní soud částečně vyhověl stížnosti ženy z Vysočiny, kterou zneužíval otčím
Hlavní
Ústavní soud částečně vyhověl stížnosti ženy z Vysočiny, kterou několika lety sexuálně zneužíval otčím. Podle soudců došlo k porušení práva na soudní ochranu, avšak návrh na zrušení rozsudků soudů nižších instancí byl zamítnut. Soud zároveň dal ženě za pravdu v několika bodech, včetně postupu okresního soudu, který nevyhověl jejím námitkám.
Ústavní soud částečně vyhověl stížnosti ženy z Vysočiny, která byla několik let sexuálně zneužívána svým otčímem. Podle názoru ústavních soudců došlo k porušení práva stěžovatelky na soudní ochranu, avšak návrh na zrušení rozsudků okresního a krajského soudu byl zamítnut. Soudce zpravodaj Jan Svatoň uvedl, že čtyřletý nepodmíněný trest a náhrada nemajetkové újmy ve výši 600 tisíc korun jsou sice mírné, ale nevybočují natolik, aby bylo nutné, aby Ústavní soud zasahoval.
Otčím byl odsouzen Okresním soudem v Pelhřimově a následně Krajským soudem v Českých Budějovicích za čtyři skutky, které naplnily znaky zločinu pohlavního zneužití a přečinu sexuálního nátlaku. Svatoň popsal, že se otčím dopouštěl různých sexuálních aktivit se stěžovatelkou, ač věděl, že jí ještě nebylo 15 let. Podle advokáta ženy, Michala Marčišina, začalo zneužívání, když byla dívka teprve 13 let.
Žena opakovaně podávala prostřednictvím advokáta námitky a nesouhlasila s právní kvalifikací případu již od okamžiku, kdy se jím zabývalo pelhřimovské okresní státní zastupitelství. Tyto námitky byly předloženy i k soudům a žena rovněž namítala, že okresní soud není věcně příslušný v případě znásilnění. Okresní soud však na tyto námitky nijak nereagoval, což podle Ústavního soudu představuje neoprávněný zásah do ústavního práva stěžovatelky na soudní ochranu. Svatoň zdůraznil, že je povinností soudu se s takovými námitkami vypořádat, což nebylo v tomto případě splněno.
Okresní soud odsoudil otčíma na základě prohlášení o vině, což žena rovněž zpochybnila a Ústavní soud jí dal za pravdu. Před přijetím takového prohlášení nebylo zjištěno stanovisko poškozené osoby. Ačkoliv tento postup nevedl k zrušení rozsudku, protože bylo známé z předchozích podání, nelze prohlášení o vině přijmout, pokud existují pochybnosti o důležitých aspektech projednávaného skutku. Svatoň dodal, že pokud soud není schopen přesvědčivě reagovat na argumenty poškozené osoby, nemůže bez dalšího přijmout prohlášení viny.
Ústavní soud rovněž konstatoval, že pochybení je o to závažnější, že šlo o mimořádně vážné jednání otčíma vůči nezletilé. Žena se proto může domáhat náhrady škody po státu. Trest, který vynesl okresní soud, potvrdil krajský soud, protože se odvolal pouze otčím a státní zástupce nikoliv, což znemožnilo zvýšení trestu.
Otčím byl odsouzen Okresním soudem v Pelhřimově a následně Krajským soudem v Českých Budějovicích za čtyři skutky, které naplnily znaky zločinu pohlavního zneužití a přečinu sexuálního nátlaku. Svatoň popsal, že se otčím dopouštěl různých sexuálních aktivit se stěžovatelkou, ač věděl, že jí ještě nebylo 15 let. Podle advokáta ženy, Michala Marčišina, začalo zneužívání, když byla dívka teprve 13 let.
Žena opakovaně podávala prostřednictvím advokáta námitky a nesouhlasila s právní kvalifikací případu již od okamžiku, kdy se jím zabývalo pelhřimovské okresní státní zastupitelství. Tyto námitky byly předloženy i k soudům a žena rovněž namítala, že okresní soud není věcně příslušný v případě znásilnění. Okresní soud však na tyto námitky nijak nereagoval, což podle Ústavního soudu představuje neoprávněný zásah do ústavního práva stěžovatelky na soudní ochranu. Svatoň zdůraznil, že je povinností soudu se s takovými námitkami vypořádat, což nebylo v tomto případě splněno.
Okresní soud odsoudil otčíma na základě prohlášení o vině, což žena rovněž zpochybnila a Ústavní soud jí dal za pravdu. Před přijetím takového prohlášení nebylo zjištěno stanovisko poškozené osoby. Ačkoliv tento postup nevedl k zrušení rozsudku, protože bylo známé z předchozích podání, nelze prohlášení o vině přijmout, pokud existují pochybnosti o důležitých aspektech projednávaného skutku. Svatoň dodal, že pokud soud není schopen přesvědčivě reagovat na argumenty poškozené osoby, nemůže bez dalšího přijmout prohlášení viny.
Ústavní soud rovněž konstatoval, že pochybení je o to závažnější, že šlo o mimořádně vážné jednání otčíma vůči nezletilé. Žena se proto může domáhat náhrady škody po státu. Trest, který vynesl okresní soud, potvrdil krajský soud, protože se odvolal pouze otčím a státní zástupce nikoliv, což znemožnilo zvýšení trestu.
Takže Ústavní soud se konečně probudil a rozhodl se, že občas je fajn bránit oběti, co? Kdo by to byl řekl, že se to stane ještě v roce 2026, čekal jsem spíš, že nás přejede parní válec s názvem „indifference“ Jen doufám, že teď nebude někdo za to žalovat soudy, protože to by byl další absurdní díl v naší komedii života