Brněnská Divoká kachna: modernizovaná inscenace o vztazích a lži
Hlavní
Brněnská inscenace Ibsenovy Divoké kachny se vrátila na scénu po více než sto letech s radikálními úpravami textu a modernizací postav. Dramaturgyně Marta Ljubková a režisér Jan Frič použili nový překlad a zaměřili se na devět postav, které reflektují různé charakterové polohy. Výtvarná složka a kostýmy umocňují celkový dojem, přičemž výkon Hany Bartoňové, ztvárňující Hedviku, přidává do inscenace unikátní perspektivu. Nové pojetí zkoumá otázky lží a pravd v rámci lidských osudů.
Česká premiéra Ibsenovy Divoké kachny se uskutečnila o čtyři roky později než v Praze, a to v roce 1903 v Brně, kde ji nastudoval František Zvíkovský. Nyní se tento norský titul vrátil na scénu Národního divadla, konkrétně do Mahenova divadla. Tvůrci, dramaturgyně Marta Ljubková a režisér Jan Frič, použili nový, již pátý český překlad od Karolíny Stehlíkové a rozhodli se pro radikální úpravy textu.
Úpravy zahrnují odstranění dobových reálií a modernizaci profesního a sociálního postavení postav, například se z továrníka stal podnikatel a služka se proměnila v asistentku. Výtvarná složka inscenace je také výrazně stylizována, kostýmy Marka Cpina reflektují období sedmdesátých až osmdesátých let minulého století a umocňují charakteristiky jednotlivých postav.
Scéna Dragana Stojčevského, dominující velkoformátovým plátnem, omezuje divákovu perspektivu a ukazuje dění pouze mezi trámy na jevišti. Scénické změny jsou minimální, což posiluje dramatické napětí. Brněnské nastudování se soustředí na devět postav, oproti původním více než dvaceti, a každý herec představuje odlišné charakterové polohy.
Zajímavým prvkem je herečka Hana Bartoňová, která ztvárnila čtrnáctiletou Hedviku, ačkoliv má Downův syndrom. Její výkon přináší do inscenace další dimenzi, kdy symbolicky ztělesňuje nevinnost a čistotu dítěte. Divoká kachna se tak stává nejen příběhem o lžích a pravdách, ale i o různorodých lidských osudech.
Inscenace nabídne divákům alternativní a extravagantní pojetí, které může oslovit příznivce moderního divadla, avšak její náročnost může být pro milovníky klasiky výzvou.
Úpravy zahrnují odstranění dobových reálií a modernizaci profesního a sociálního postavení postav, například se z továrníka stal podnikatel a služka se proměnila v asistentku. Výtvarná složka inscenace je také výrazně stylizována, kostýmy Marka Cpina reflektují období sedmdesátých až osmdesátých let minulého století a umocňují charakteristiky jednotlivých postav.
Scéna Dragana Stojčevského, dominující velkoformátovým plátnem, omezuje divákovu perspektivu a ukazuje dění pouze mezi trámy na jevišti. Scénické změny jsou minimální, což posiluje dramatické napětí. Brněnské nastudování se soustředí na devět postav, oproti původním více než dvaceti, a každý herec představuje odlišné charakterové polohy.
Zajímavým prvkem je herečka Hana Bartoňová, která ztvárnila čtrnáctiletou Hedviku, ačkoliv má Downův syndrom. Její výkon přináší do inscenace další dimenzi, kdy symbolicky ztělesňuje nevinnost a čistotu dítěte. Divoká kachna se tak stává nejen příběhem o lžích a pravdách, ale i o různorodých lidských osudech.
Inscenace nabídne divákům alternativní a extravagantní pojetí, které může oslovit příznivce moderního divadla, avšak její náročnost může být pro milovníky klasiky výzvou.
Takže modernizovaná inscenace o vztazích a lži? To zní jako osvěžující kombinace, jako kdybychom potřebovali víc důvodů, proč se bavit o tom, jak moc si lžeme do očí při večeři u svíček. Ale hele, možná to bude nakonec tak špatné, že se z toho narodí nový hit na TikToku o vztahových trapasech