Postoje USA pod Trumpem a jejich dopady na vztahy s Asii

Postoje amerického prezidenta Donalda Trumpa se výrazně odrážejí ve vztazích USA s ostatním světem. V Evropě se podle průzkumu think tanku Evropská rada pro zahraniční vztahy (ECFR) ukazuje, že Trumpovo heslo 'Make America Great Again' spíše škodí jeho cílům a vytváří prostor pro Čínu. Průzkum byl proveden mezi 26 tisíci dotázanými v 21 zemích. Grafy prezentované v analýze ukazují, že postoj k USA se mění jak mezi tradičními spojenci, tak mezi rivaly. Spojené státy pod Trumpovým vedením ztrácí respekt v zemích, které je považují za protivníky, a jejich tradiční spojenci, zejména v Evropě, pociťují vzrůstající odcizení.

Většina respondentů nevěří v další expanze amerického vlivu a předpokládá, že místo toho bude globální vakuum vyplněno Čínou, jejíž vliv by měl v příštích deseti letech vzrůst. V Evropě se v posledních týdnech objevují obavy ohledně amerického přístupu k Venezuelu a Grónsku, přičemž Trumpova politika, která se zaměřuje více na národní zájmy, je podobná té, kterou mají sousedé Číny v jihovýchodní Asii.

Odborník na čínsko-evropské vztahy Richard Turcsányi z Central European Institute of Asian Studies a Univerzity Palackého v Olomouci upozorňuje, že pro mnohé Evropany může být překvapivé, že v jiných částech světa se vnímání USA nemění tak dramaticky jako v Evropě. Důvodem je dlouhodobě pozitivní postoj Evropy k USA jako klíčovému demokratickému spojenci, zatímco jiné regiony měly k americké zahraniční politice problematičtější vztah.

Jihovýchodní Asie, jako klíčový region pro globální soupeření USA a Číny, je příkladem, kde se americké změny priorit projevují v každodenní politice, obchodě i bezpečnosti. Trumpovy rychlé změny názorů narušují zažité předpoklady o regionální bezpečnosti, kde USA dlouho figurovaly jako stabilní partner. Podle magazínu Foreign Policy slábne americká image jako morální autority a partnerství je nyní vnímáno skrze prizma okamžitého zisku.

Trumpova administrativa preferuje pragmatické přístupy a zaměřuje se na dopravní trasy a přístup ke zdrojům, což není novinkou, ale oproti předchozím administrativám chybí důraz na aliance a hodnoty. Pokud státy jihovýchodní Asie neprokážou Spojeným státům strategické výhody, Washington necítí povinnost udržovat vazby. Jak uvedla nová americká Národní bezpečnostní strategie, „dny, kdy Spojené státy podpíraly celý světový řád jako Atlas, jsou pryč.“

Mezi jednotlivými státy však existují rozdíly. Trump posiluje spolupráci se Sdružením národů jihovýchodní Asie (ASEAN) a prohlubuje vztahy s Filipínami, Vietnamem a Indonésií, zatímco se snaží normalizovat vztahy s Kambodžou a Myanmarem, navzdory jejich porušování lidských práv. Tento přístup je v regionu chápán jako 'chladný realismus', kde jsou USA vnímány především jako prostředek pro posílení vlastních zájmů.

Některé státy v regionu, jako Singapur, vyjadřují obavy ohledně Trumpova transakčního přístupu a chaosu, který přináší do světového systému. Singapur například kritizoval americký vpád do Venezuely a jeho chování v rozporu s mezinárodním právem.

Důsledky amerického zásahu ve Venezuele budou bedlivě sledovat Laos a Kambodža, které se v posledních letech více orientují na Čínu. Turcsányi poznamenává, že pro mnoho států regionu Trumpův styl vyhovuje, protože se nezaměřuje na lidská práva a demokratické hodnoty. V tomto kontextu mnoho zemí rozvíjí obrannou spolupráci a uzavírá dohody o těžbě surovin.

Nicméně, klíčovým faktorem zůstává Jihočínské moře, kde státy ASEAN čelí územním sporům s Čínou. Stabilní americká podpora je pro ně vítaná, avšak pokud Washington sleduje pouze své ekonomické zájmy, může to ovlivnit jejich ochotu zasáhnout v krizových situacích. Filipíny, které se obávají čínských zásahů, si nejsou jisty, zda se mohou na americkou pomoc spolehnout.

S rozvojem obranné spolupráce se Spojenými státy se Vietnam, Indonésie a Kambodža aktivně zapojují do jednání, přičemž Trumpova administrativa se nebojí spolupracovat i s myanmarskou vojenskou juntou. Zatímco Čína zůstává v pozadí a věří, že Trumpovy snahy nebudou úspěšné, státy v regionu si udržují možnost balancovat mezi různými aktéry, včetně USA, Číny, Evropy, Austrálie a Japonska.