Matka padlého vojáka z Ukrajiny hledá odpovědi a pomoc
Lucie Kotrlová se snaží vyrovnat se smrtí svého syna Jiřího, který padl na Ukrajině. Po jeho úmrtí získala alespoň některé osobní věci, což jí pomáhá v těžké situaci. Dobrovolníci ji podporují a připravují pietní akci na uctění památky padlých vojáků. Lucie se také snaží zjistit okolnosti synova úmrtí a nadále hledá odpovědi.
Před Vánoci jí pracovníci české ambasády předali Jiřího batoh a nedávno dostala také jeho mobilní telefon od českého dobrovolníka, který se o to postaral. Tento čin Lucii velmi potěšil, protože si váží každého malého kousku, který jí může připomínat jejího syna. Dobrovolník, známý jako Mac, se domluvil s Jiřího spolubojovníkem na předání mobilu a považuje to za samozřejmost.
Mac, který má zkušenosti z bojů v Afghánistánu a Kosovu, je na Ukrajině od začátku války. Pomáhá nejen na frontě, ale také zajišťuje materiální podporu pro vojáky. "Nemá cenu přemýšlet víc než 14 dní dopředu," říká o situaci na frontě, která je velmi dynamická. Spolupracuje s iniciativou Vlny solidarity, která organizuje pomoc válečným obětem.
V listopadu loňského roku byla ve Zlíně odhalena pietní tabla čtyř padlých českých vojáků, mezi nimiž se plánuje přidání i Jiřího Kotrly. Linka, zástupce této iniciativy, prohlásil, že chtějí připomínku padlých rozšířit na celorepublikovou úroveň. "Chceme se držet původního námětu, který jsme viděli na cestách po Ukrajině," dodal.
Podle oficiálních informací již na Ukrajině padlo minimálně šest českých vojáků. Pro vstup do ukrajinských ozbrojených sil je nutné svolení prezidenta republiky. Mluvčí Ministerstva zahraničních věcí sdělila, že se odhaduje, že více Čechů může na Ukrajině působit bez oficiálního souhlasu.
Lucie Kotrlová se nadále snaží zjistit, co se stalo s jejím synem, a kontaktovala Pátrací službu Mezinárodního červeného kříže, aby odevzdala DNA do ukrajinské databáze. "Nikdy ho nepřestanu hledat, když ho nemůžu pochovat. Chtěla bych vědět, kde leží," uzavírá s nadějí na odpovědi a podporou od matek dalších padlých vojáků.
Эта история просто поражает до глубины души. Как можно понять ту боль, которую испытывает мать, потерявшая сына в такой ужасной войне? Сколько еще семей столкнется с подобной трагедией, прежде чем мы найдем путь к миру? Действительно ли мы готовы услышать их истории и сделать что-то для изменения ситуации?