Joachim Trier: Citová hodnota a strach z odtržení od rodiny
Hlavní
Joachim Trier, dánsko-norský filmař, se ve svém novém filmu "Citová hodnota" zaměřuje na sourozenecké vztahy a strach z odtržení umění od rodiny. Film je osobní, avšak s potřebným odstupem, a odráží i obavy o budoucnost norské kinematografie, která ztrácí politickou podporu. Trier vyjadřuje vděčnost za mezinárodní spolupráci, bez které by jeho projekt nemohl vzniknout.
Joachim Trier, dánsko-norský filmař, hovoří o svém novém filmu "Citová hodnota", který se zaměřuje na komplikované sourozenecké vztahy. Tématem, které ho inspirovalo, byla fascinace různorodostí pohledů sourozenců na společnou rodinnou historii. V hlavní roli se představuje Renate Reinsveová, kterou Trier považuje za jednu z nejlepších hereček současnosti. Důvěra a porozumění mezi nimi jsou pro něj klíčové, což mu umožňuje kreativní spolupráci bez potřeby podrobného vysvětlování.
Trier přiznává, že film je pro něj osobní, avšak s potřebným odstupem. Přestože se film dotýká jeho rodinné historie, snažil se chránit soukromí svých sourozenců. Rodina již měla možnost film vidět a podle Tiera se při sledování bavili, když rozpoznávali detaily z jejich minulosti.
Hlavní postava Gustav reflektuje Trierovy obavy z odtržení umění od rodiny. Natáčení probíhalo v blízkosti jeho domova, což mu umožnilo po práci trávit čas se svými dětmi. Zároveň ho rodičovství přimělo k zamyšlení nad tím, co předává svým potomkům, a jak se trauma a zármutek předávají z generace na generaci.
Inspiraci nachází Trier také v díle Ingmara Bergmana, jehož práce s intimností a detaily považuje za velmi podnětnou. Oslo, kde se film odehrává, nabízí podle něj dynamické a kontrastní prostředí, které je ideální pro natáčení.
Trier se také obává o budoucnost norské kinematografie, jelikož politická podpora pro filmaře slábne. Zatímco dříve měli norští tvůrci silnou podporu, nyní se mnozí potýkají s ekonomickými obtížemi. Trier vyjadřuje zklamání nad tím, že politici ignorují kinematografii v době, kdy zažívá vzestup, a vyjadřuje vděčnost za podporu z jiných evropských zemí, bez níž by jeho film nemusel vzniknout.
Trier přiznává, že film je pro něj osobní, avšak s potřebným odstupem. Přestože se film dotýká jeho rodinné historie, snažil se chránit soukromí svých sourozenců. Rodina již měla možnost film vidět a podle Tiera se při sledování bavili, když rozpoznávali detaily z jejich minulosti.
Hlavní postava Gustav reflektuje Trierovy obavy z odtržení umění od rodiny. Natáčení probíhalo v blízkosti jeho domova, což mu umožnilo po práci trávit čas se svými dětmi. Zároveň ho rodičovství přimělo k zamyšlení nad tím, co předává svým potomkům, a jak se trauma a zármutek předávají z generace na generaci.
Inspiraci nachází Trier také v díle Ingmara Bergmana, jehož práce s intimností a detaily považuje za velmi podnětnou. Oslo, kde se film odehrává, nabízí podle něj dynamické a kontrastní prostředí, které je ideální pro natáčení.
Trier se také obává o budoucnost norské kinematografie, jelikož politická podpora pro filmaře slábne. Zatímco dříve měli norští tvůrci silnou podporu, nyní se mnozí potýkají s ekonomickými obtížemi. Trier vyjadřuje zklamání nad tím, že politici ignorují kinematografii v době, kdy zažívá vzestup, a vyjadřuje vděčnost za podporu z jiných evropských zemí, bez níž by jeho film nemusel vzniknout.
Joachim Trier opravdu dokáže skvěle zachytit komplexnost mezilidských vztahů. Zajímá mě, jak moc strach z odtržení od rodiny ovlivňuje naše rozhodování v dospělosti? Možná se často snažíme vyhovět očekáváním, že zapomínáme na vlastní potřeby a touhy. Je to vůbec možné najít rovnováhu mezi tím, co chceme my, a tím, co po nás chtějí blízcí?