Íránské protesty a muž, který chce vést zemi k demokracii
Hlavní
Íránci pokračují v protestech proti teokratickému režimu, přičemž stovky lidí byly zabity. Muž, který chce vést hnutí odporu z exilu, Rezá Pahlaví, vyzývá k pádu Islámské republiky. Jeho cílem je demokratický a sekulární Írán, avšak odborníci varují, že pro úspěšnou změnu systému je potřeba větší účast veřejnosti.
V Íránu pokračují demonstrace proti teokratickému režimu, přestože vláda vypnula internet. Na ulicích požadují lidé konec současného systému a stovky z nich podle zpráv přišly o život. Agentura Reuters zveřejnila fotografii z teheránské nemocnice, kde jsou vidět černé pytle s těly obětí střelby.
Protesty začaly kvůli vysoké inflaci a špatné ekonomické situaci, postupně však přerostly v požadavek na svržení režimu. Hnutí odporu nemá organizované vedení, avšak v exilu se snaží o jeho směřování Rezá Pahlaví, syn posledního íránského šáha Muhammada Rézy Pahlavího.
Pahlaví, který žije nedaleko Washingtonu a má 65 let, vystudoval politologii a je vycvičen jako pilot vojenské stíhačky. Na sociálních sítích vyzývá Íránce k protestům a prohlásil: „Srazíme Islámskou republiku a její uhnilý, křehký represivní aparát na kolena.“ Jeho fotografie se objevují na demonstracích Íránců v exilu, které se konaly v městech jako Londýn, Berlín, Paříž, Sydney a New York.
Někteří demonstranti dokonce vyvolávali jeho jméno přímo v Íránu. Podle Pahlavího nemá zájem o trůn a nechce osobní pomstu za události z roku 1979. Usiluje pouze o konec diktátorské teokratické vlády a o sekulární, demokratický Írán.
Americký prezident Donald Trump však označil Pahlavího za nepodstatnou postavu, ačkoliv tvrdil, že je v kontaktu s íránskou opozicí. Pahlavího otec, šáh Muhammad Réza Pahlaví, čelil v 70. letech obdobným problémům jako dnes současná íránská vláda - inflaci, nedostatku pracovních míst a represím. Po odchodu do USA v roce 1979 zemřel v roce 1980.
Rezá Pahlaví na sebe poprvé upozornil v roce 1967, kdy mu bylo sedm let a byl součástí monumentální korunovace. Nyní by pro něj bylo splněním snu vrátit se do Teheránu jako politik. Nicméně odborníci, jako politolog Josef Kraus z Masarykovy univerzity, varují, že pro změnu režimu je zapotřebí masivnější účasti lidí, než jakou vidíme nyní, kdy na ulicích demonstruje pouze desetitisíce lidí.
Protesty začaly kvůli vysoké inflaci a špatné ekonomické situaci, postupně však přerostly v požadavek na svržení režimu. Hnutí odporu nemá organizované vedení, avšak v exilu se snaží o jeho směřování Rezá Pahlaví, syn posledního íránského šáha Muhammada Rézy Pahlavího.
Pahlaví, který žije nedaleko Washingtonu a má 65 let, vystudoval politologii a je vycvičen jako pilot vojenské stíhačky. Na sociálních sítích vyzývá Íránce k protestům a prohlásil: „Srazíme Islámskou republiku a její uhnilý, křehký represivní aparát na kolena.“ Jeho fotografie se objevují na demonstracích Íránců v exilu, které se konaly v městech jako Londýn, Berlín, Paříž, Sydney a New York.
Někteří demonstranti dokonce vyvolávali jeho jméno přímo v Íránu. Podle Pahlavího nemá zájem o trůn a nechce osobní pomstu za události z roku 1979. Usiluje pouze o konec diktátorské teokratické vlády a o sekulární, demokratický Írán.
Americký prezident Donald Trump však označil Pahlavího za nepodstatnou postavu, ačkoliv tvrdil, že je v kontaktu s íránskou opozicí. Pahlavího otec, šáh Muhammad Réza Pahlaví, čelil v 70. letech obdobným problémům jako dnes současná íránská vláda - inflaci, nedostatku pracovních míst a represím. Po odchodu do USA v roce 1979 zemřel v roce 1980.
Rezá Pahlaví na sebe poprvé upozornil v roce 1967, kdy mu bylo sedm let a byl součástí monumentální korunovace. Nyní by pro něj bylo splněním snu vrátit se do Teheránu jako politik. Nicméně odborníci, jako politolog Josef Kraus z Masarykovy univerzity, varují, že pro změnu režimu je zapotřebí masivnější účasti lidí, než jakou vidíme nyní, kdy na ulicích demonstruje pouze desetitisíce lidí.
Цікаво, хто б міг подумати, що Реза Пахлаві стане новим обличчям опозиції в Ірані! Здається, там вже стільки років не було світу, що просто дивно, як люди ще знаходять сили боротися. Але, з іншого боку, чи не пора вже всім взятися за руки і знайти спосіб жити в мирі?