Evropa si po Rubiově projevu oddechla. „V sále to bylo slyšet“
Hlavní
Na Mnichovské bezpečnostní konferenci se šéf americké diplomacie Marco Rubio postavil za transatlantické vztahy a zdůraznil důležitost jednoty mezi Evropou a USA. Jeho projev byl vnímán jako pozitivní ujištění, které Evropané ocenili, avšak otázky ohledně budoucnosti vztahů zůstávají. Situace v Evropě ukazuje, že kontinent se musí připravit na větší samostatnost v obraně a geopolitice.
/Od naší zvláštní zpravodajky v Mnichově/
Evropsko-americké vztahy se v poslední době podobají starému manželskému páru, který se nesměřuje k rozvodu, ale spíše k odděleným ložnicím. Takto charakterizoval vztah mezi oběma kontinenty novinář Jamie Dettmer v článku pro deník Politico, a to ještě před očekávaným vystoupením šéfa americké diplomacie Marca Rubia na Mnichovské bezpečnostní konferenci.
V mnohém tím vystihl, čím si mezinárodní systém v minulém roce prošel: postupným narušením aliancí, obcházením mezinárodního práva a rostoucím pocitem strategického rozkolísání. Rada konference označila tuto fázi jako období „rozkladu“.
Když však Rubio vystoupil, zanechal přítomné v šoku, avšak tentokrát pozitivně, na rozdíl od loňského projevu viceprezidenta J. D. Vance. Zatímco minulý rok se jednalo o tvrdé probuzení pro evropské publikum, letošní projev přinesl silné ujištění v době, kdy se hovoří o konci transatlantické éry.
„Slyšeli jsme pravděpodobně nejlepší možný projev vysoce postaveného amerického činitele, který jsme z této administrativy mohli slyšet,“ uvedl amerikanista Tomáš Klvaňa pro Seznam Zprávy.
Rubio, zastánce tradičně konzervativní a realistické zahraniční politiky, jasně dal najevo, že rozpad spojenectví mezi Evropou a Spojenými státy není cílem ani přáním USA. Opakovaně zdůrazňoval jednotu a získal potlesk, včetně českého ministra obrany Jaromíra Zůny. Na konci jeho projevu celý sál povstal.
„To jsme si asi všichni kolektivně vydechli. V sále to šlo slyšet,“ komentoval šéf konference Wolfgang Ischinger.
Rubio připomněl, že „Evropa a Amerika byly vedeny společným cílem, společně zvítězily a jejich lidé prosperovali“. Dále zdůraznil hluboké civilizační spojení mezi oběma břehy Atlantiku: „Patříme k sobě… jsme součástí jedné západní civilizace, spojené staletími sdílené historie.“
Podle novináře Jakuba Kroupy z deníku The Guardian jde o chytrý obraz, který minulý rok neuspěl, ale Rubio se zcela opačně zaměřil na společnou historii a konkrétní vazby USA a Evropy, což mu přineslo úspěch.
Projev ocenil také český ministr zahraničí Petr Macinka, který označil vystoupení za velmi důležité a civilizační. Upozornil, že Rubio otevřeně hovořil o chybách z minulosti, například v oblasti migrace či ekologických politik.
Rubio před odletem do Německa varoval, že „starý světový řád končí“, což vyvolalo napětí ohledně možného odstřižení USA od Evropy. Během konference lídři, včetně francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, apelovali na Evropu, aby se stala geopolitickou velmocí schopnou prosazovat své zájmy.
Při proslovech bylo cítit, že starý světový řád, založený na pravidlech, ustupuje před národními zájmy a jeho idealistická vize Západu, zejména Evropy, byla příliš nákladná.
Rubio však jasně opakoval, že USA stále považují Evropu za klíčového partnera. „Myslím, že USA si uvědomily, že předchozí politika měla své problémy,“ dodal britský historik Edward Lucas.
Podle něj jsou za tímto pozitivním projevem dva hlavní důvody: politický odpor k Trumpovým krokům a reakce Evropy, která naznačila, že některé z jeho rozhodnutí jsou nepřijatelné. Historie ukázala, že při důrazném postavení se Trumpovi nakonec ustoupí. Rubio tak mohl naznačovat strategický ústup Trumpa, i když zůstává otázkou, zda to bude trvalé.
V administrativě však existují rozdíly mezi jednotlivými představiteli. Rubio, pravý atlanticista, se liší od loňského viceprezidenta Vance, který byl izolacionista. Administrativa nekomunikuje jednotným hlasem a není jasné, kdo v ní skutečně rozhoduje.
„Rubio si do Evropy přijel uklidnit Evropany, ale nemůžeme z toho vyvozovat dalekosáhlé důsledky, protože Trump je nepředvídatelný,“ poznamenal Klvaňa.
Kroupa dodal, že není jisté, zda i další členové administrativy, včetně viceprezidenta a prezidenta, souhlasí s Rubiovým postojem.
Rubio však naznačil, že Trump očekává od Evropy reciprocitu a v krajním případě jsou USA připraveny jít samy svou cestou. Preferují však spolupráci s Evropou.
Rubio během projevu vyzdvihl: „Chceme, aby Evropa byla silná. Věříme, že Evropa musí přežít.“ Spojené státy podle něj zůstanou „dětmi Evropy“. Zároveň vyzval k posílení evropské obrany, protože Washington nechce slabé spojence, kteří by se nedokázali bránit.
Po Rubiovi vystoupila předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, která vyjádřila překvapení nad nečekanou vlídností amerického ministra. Přesto zopakovala, že Spojené státy jsou silným spojencem.
Do jaké míry si však Evropa může oddechnout, není podle Klvaňky zcela jasné. „Nemyslím si, že bychom měli být úplně uklidněni. Evropa si uvědomila, že se na Ameriku v zásadních otázkách spoléhat nemůže. To však neznamená, že by chtěla rozpustit NATO nebo přestat tlačit na Spojené státy, aby podporovaly Ukrajinu,“ uzavřel Klvaňa.
Evropsko-americké vztahy se v poslední době podobají starému manželskému páru, který se nesměřuje k rozvodu, ale spíše k odděleným ložnicím. Takto charakterizoval vztah mezi oběma kontinenty novinář Jamie Dettmer v článku pro deník Politico, a to ještě před očekávaným vystoupením šéfa americké diplomacie Marca Rubia na Mnichovské bezpečnostní konferenci.
V mnohém tím vystihl, čím si mezinárodní systém v minulém roce prošel: postupným narušením aliancí, obcházením mezinárodního práva a rostoucím pocitem strategického rozkolísání. Rada konference označila tuto fázi jako období „rozkladu“.
Když však Rubio vystoupil, zanechal přítomné v šoku, avšak tentokrát pozitivně, na rozdíl od loňského projevu viceprezidenta J. D. Vance. Zatímco minulý rok se jednalo o tvrdé probuzení pro evropské publikum, letošní projev přinesl silné ujištění v době, kdy se hovoří o konci transatlantické éry.
„Slyšeli jsme pravděpodobně nejlepší možný projev vysoce postaveného amerického činitele, který jsme z této administrativy mohli slyšet,“ uvedl amerikanista Tomáš Klvaňa pro Seznam Zprávy.
Rubio, zastánce tradičně konzervativní a realistické zahraniční politiky, jasně dal najevo, že rozpad spojenectví mezi Evropou a Spojenými státy není cílem ani přáním USA. Opakovaně zdůrazňoval jednotu a získal potlesk, včetně českého ministra obrany Jaromíra Zůny. Na konci jeho projevu celý sál povstal.
„To jsme si asi všichni kolektivně vydechli. V sále to šlo slyšet,“ komentoval šéf konference Wolfgang Ischinger.
Rubio připomněl, že „Evropa a Amerika byly vedeny společným cílem, společně zvítězily a jejich lidé prosperovali“. Dále zdůraznil hluboké civilizační spojení mezi oběma břehy Atlantiku: „Patříme k sobě… jsme součástí jedné západní civilizace, spojené staletími sdílené historie.“
Podle novináře Jakuba Kroupy z deníku The Guardian jde o chytrý obraz, který minulý rok neuspěl, ale Rubio se zcela opačně zaměřil na společnou historii a konkrétní vazby USA a Evropy, což mu přineslo úspěch.
Projev ocenil také český ministr zahraničí Petr Macinka, který označil vystoupení za velmi důležité a civilizační. Upozornil, že Rubio otevřeně hovořil o chybách z minulosti, například v oblasti migrace či ekologických politik.
Rubio před odletem do Německa varoval, že „starý světový řád končí“, což vyvolalo napětí ohledně možného odstřižení USA od Evropy. Během konference lídři, včetně francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, apelovali na Evropu, aby se stala geopolitickou velmocí schopnou prosazovat své zájmy.
Při proslovech bylo cítit, že starý světový řád, založený na pravidlech, ustupuje před národními zájmy a jeho idealistická vize Západu, zejména Evropy, byla příliš nákladná.
Rubio však jasně opakoval, že USA stále považují Evropu za klíčového partnera. „Myslím, že USA si uvědomily, že předchozí politika měla své problémy,“ dodal britský historik Edward Lucas.
Podle něj jsou za tímto pozitivním projevem dva hlavní důvody: politický odpor k Trumpovým krokům a reakce Evropy, která naznačila, že některé z jeho rozhodnutí jsou nepřijatelné. Historie ukázala, že při důrazném postavení se Trumpovi nakonec ustoupí. Rubio tak mohl naznačovat strategický ústup Trumpa, i když zůstává otázkou, zda to bude trvalé.
V administrativě však existují rozdíly mezi jednotlivými představiteli. Rubio, pravý atlanticista, se liší od loňského viceprezidenta Vance, který byl izolacionista. Administrativa nekomunikuje jednotným hlasem a není jasné, kdo v ní skutečně rozhoduje.
„Rubio si do Evropy přijel uklidnit Evropany, ale nemůžeme z toho vyvozovat dalekosáhlé důsledky, protože Trump je nepředvídatelný,“ poznamenal Klvaňa.
Kroupa dodal, že není jisté, zda i další členové administrativy, včetně viceprezidenta a prezidenta, souhlasí s Rubiovým postojem.
Rubio však naznačil, že Trump očekává od Evropy reciprocitu a v krajním případě jsou USA připraveny jít samy svou cestou. Preferují však spolupráci s Evropou.
Rubio během projevu vyzdvihl: „Chceme, aby Evropa byla silná. Věříme, že Evropa musí přežít.“ Spojené státy podle něj zůstanou „dětmi Evropy“. Zároveň vyzval k posílení evropské obrany, protože Washington nechce slabé spojence, kteří by se nedokázali bránit.
Po Rubiovi vystoupila předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, která vyjádřila překvapení nad nečekanou vlídností amerického ministra. Přesto zopakovala, že Spojené státy jsou silným spojencem.
Do jaké míry si však Evropa může oddechnout, není podle Klvaňky zcela jasné. „Nemyslím si, že bychom měli být úplně uklidněni. Evropa si uvědomila, že se na Ameriku v zásadních otázkách spoléhat nemůže. To však neznamená, že by chtěla rozpustit NATO nebo přestat tlačit na Spojené státy, aby podporovaly Ukrajinu,“ uzavřel Klvaňa.
Je zajímavé, jak důležitý moment může být pro celou Evropu. Po Rubiově projevu se zdá, že nastal jistý klid, ale co to vlastně znamená pro budoucnost? Měli bychom si uvědomit, že politické proslovy často mohou jen zakrýt hlubší problémy, kterým čelíme. Jak dlouho může tato úleva trvat, než se opět objeví nové výzvy?