Čínský zelenočerný paradox: Růst uhlí a rozvoj čisté energie
Hlavní
Čína čelí paradoxu, kdy na jedné straně pokračuje ve výstavbě uhelných elektráren a na druhé straně se profiluje jako lídr v obnovitelných zdrojích. Ačkoliv se vláda zavázala k omezení emisí skleníkových plynů a dosažení uhlíkové neutrality do roku 2060, v současnosti stále produkuje 60 procent energie z uhlí. Decentralizovaný energetický systém a zaměření na místní rozvoj vedou k nárůstu nových uhelných elektráren. Kvalita ovzduší se sice zlepšila, avšak emise v Číně zůstávají vyšší než v Evropě.
Na klimatické konferenci COP30, konané koncem roku v brazilském Belému, se nezmínila fosilní paliva. Spojené státy, vedené klimaskeptickým prezidentem Donaldem Trumpem, se na ní nezúčastnily. Silný odpor proti závazkům omezit fosilní paliva vyjadřovala Saúdská Arábie, zatímco Čína, největší producent skleníkových plynů, zaujala spíše neutrální pozici.
Současná Čína se jeví jako paradox – na jedné straně pokračuje ve výstavbě nových uhelných elektráren a spotřebovává přibližně polovinu světového uhlí, na straně druhé je lídrem v oblasti zelených technologií, včetně výroby solárních panelů a elektromobilů. Agentura Reuters označila klimatickou politiku této země za čínský paradox, přičemž zdůraznila, že Čína produkuje polovinu celosvětové obnovitelné energie.
V nedávných závazcích čínská vláda uvedla, že hodlá snížit emise skleníkových plynů o 7 až 10 procent do roku 2030 a dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2060. V současnosti však Čína produkuje přibližně 60 procent své energie z uhlí.
Ekonom Martin Šebeňa, žijící v Hongkongu, upozornil na problém decentralizovaného energetického systému v Číně, kde je rozvodná síť kontrolována provinčními vládami. Tato fragmentace vede k tomu, že provincie raději staví nové uhelné elektrárny, než aby elektřinu kupovaly od jiných. To přispívá k neustálému růstu počtu nových elektráren, zejména v oblastech s hospodářským růstem.
Během olympijských her v Pekingu v roce 2022 měly továrny ve městě nucené odstávky, aby se zlepšila kvalita vzduchu. Přesto se atmosférické podmínky během her nezlepšily, což naznačuje, že vládní opatření neměla výrazný efekt.
Podle Šebeny se kvalita ovzduší v čínských městech zlepšila za posledních dvacet let, avšak rozdíly přetrvávají. Vláda se zaměřila na největší znečišťovatele, jako jsou tepelné elektrárny a cementárny. V některých oblastech se však čistota ovzduší snížila, protože se průmysl přesunul jinam.
Elektromobily přispěly k pozitivním změnám, avšak rozdíly mezi bohatšími a chudšími městy zůstávají. V severní Číně pomohla omezení na používání určitých paliv k vytápění. V průměru emise poklesly o přibližně 40 procent, avšak stále jsou výrazně vyšší než v Evropě.
V letošním roce má podle prezidenta Si Ťin-pchinga Čína začít postupně omezovat výrobu energie z uhlí, avšak těžba uhlí v posledních letech narůstá, a to z 3,7 miliardy tun v roce 2020 na téměř 5 miliard tun v roce 2024.
Současná Čína se jeví jako paradox – na jedné straně pokračuje ve výstavbě nových uhelných elektráren a spotřebovává přibližně polovinu světového uhlí, na straně druhé je lídrem v oblasti zelených technologií, včetně výroby solárních panelů a elektromobilů. Agentura Reuters označila klimatickou politiku této země za čínský paradox, přičemž zdůraznila, že Čína produkuje polovinu celosvětové obnovitelné energie.
V nedávných závazcích čínská vláda uvedla, že hodlá snížit emise skleníkových plynů o 7 až 10 procent do roku 2030 a dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2060. V současnosti však Čína produkuje přibližně 60 procent své energie z uhlí.
Ekonom Martin Šebeňa, žijící v Hongkongu, upozornil na problém decentralizovaného energetického systému v Číně, kde je rozvodná síť kontrolována provinčními vládami. Tato fragmentace vede k tomu, že provincie raději staví nové uhelné elektrárny, než aby elektřinu kupovaly od jiných. To přispívá k neustálému růstu počtu nových elektráren, zejména v oblastech s hospodářským růstem.
Během olympijských her v Pekingu v roce 2022 měly továrny ve městě nucené odstávky, aby se zlepšila kvalita vzduchu. Přesto se atmosférické podmínky během her nezlepšily, což naznačuje, že vládní opatření neměla výrazný efekt.
Podle Šebeny se kvalita ovzduší v čínských městech zlepšila za posledních dvacet let, avšak rozdíly přetrvávají. Vláda se zaměřila na největší znečišťovatele, jako jsou tepelné elektrárny a cementárny. V některých oblastech se však čistota ovzduší snížila, protože se průmysl přesunul jinam.
Elektromobily přispěly k pozitivním změnám, avšak rozdíly mezi bohatšími a chudšími městy zůstávají. V severní Číně pomohla omezení na používání určitých paliv k vytápění. V průměru emise poklesly o přibližně 40 procent, avšak stále jsou výrazně vyšší než v Evropě.
V letošním roce má podle prezidenta Si Ťin-pchinga Čína začít postupně omezovat výrobu energie z uhlí, avšak těžba uhlí v posledních letech narůstá, a to z 3,7 miliardy tun v roce 2020 na téměř 5 miliard tun v roce 2024.
Ситуация с углем в Китае действительно парадоксальна. С одной стороны, страна активно развивает чистую энергетику, но при этом продолжает увеличивать потребление угля. Это говорит о том, что переход на более устойчивые источники энергии ещё далек от завершения. Возможно, это временная мера, но вызывает опасения по поводу экологической ситуации в будущем.