Carney a výzvy středně velkých zemí v nové geopolitické realitě
Hlavní
Mark Carney, bývalý kanadský premiér, v nedávném komentáři upozorňuje na nefunkčnost stávajícího mezinárodního práva a vyzývá středně velké země k jednotě. Vyzývá k přijetí reality, že mocní si opět prosazují své zájmy, a varuje před individuálním jednáním s těmito mocnostmi. Poukazuje na potřebu spolupráce středních států, aby se vyhnuly postavení slabšího hráče na mezinárodní scéně.
V nedávném komentáři se Mark Carney, bývalý guvernér Bank of England a kanadský premiér, vyjádřil k aktuálnímu stavu mezinárodních vztahů, přičemž navázal na myšlenky Václava Havla. Carney v eseji "Moc bezmocných" upozorňuje na to, jak propagandistická hesla, jež mají maskovat skutečnost, neustále ovlivňují politické diskurzy. Podle něj se i my často zaštiťujeme principy mezinárodního práva, které však nefungují pro všechny stejně. Silné země si zajišťují výjimky a pravidla se prosazují nerovnoměrně.
Havel ve svých textech tvrdil, že systém padne, až lidé přestanou předstírat jeho funkčnost, a Carney toto tvrzení potvrzuje. Vyzývá k přijetí reality, že stávající pravidla přestávají platit, a varuje před návratem do starých schémat. Zmiňuje Thúkydida a jeho popis doby, kdy mocní jednali bez zábran a slabší museli trpět.
Carney zdůrazňuje, že středně velké země musí spolupracovat, aby se vyhnuly postavení „na stole“ pro silné státy, které si mohou dovolit diktovat podmínky. Vyzývá k jednotě a společnému prosazování zájmů a hodnot, protože samostatné jednání s mocnými vede k podřízenosti. Otevřeně varoval, že pokud střední země nebudou jednat společně, riskují, že se stanou oběťmi nových rozdělení světa na sféry vlivu.
Carneyho projev připomíná Churchillovo varování před železnou oponou, i když pro někoho může působit naivně. Mnohé země by se raději dohodly s mocnějšími subjekty za nevýhodných podmínek, než aby se spojily a čelily společně hrozbám. V závěru svého vyjádření Carney apeluje na potřebu rychlé spolupráce středních zemí, protože jen tak mohou ochránit své zájmy v turbulentním mezinárodním prostředí.
Havel ve svých textech tvrdil, že systém padne, až lidé přestanou předstírat jeho funkčnost, a Carney toto tvrzení potvrzuje. Vyzývá k přijetí reality, že stávající pravidla přestávají platit, a varuje před návratem do starých schémat. Zmiňuje Thúkydida a jeho popis doby, kdy mocní jednali bez zábran a slabší museli trpět.
Carney zdůrazňuje, že středně velké země musí spolupracovat, aby se vyhnuly postavení „na stole“ pro silné státy, které si mohou dovolit diktovat podmínky. Vyzývá k jednotě a společnému prosazování zájmů a hodnot, protože samostatné jednání s mocnými vede k podřízenosti. Otevřeně varoval, že pokud střední země nebudou jednat společně, riskují, že se stanou oběťmi nových rozdělení světa na sféry vlivu.
Carneyho projev připomíná Churchillovo varování před železnou oponou, i když pro někoho může působit naivně. Mnohé země by se raději dohodly s mocnějšími subjekty za nevýhodných podmínek, než aby se spojily a čelily společně hrozbám. V závěru svého vyjádření Carney apeluje na potřebu rychlé spolupráce středních zemí, protože jen tak mohou ochránit své zájmy v turbulentním mezinárodním prostředí.
