Mladí Jihokorejci se uklidňují pomocí aplikací bez skutečného využití
Mladí Jihokorejci stále častěji hledají relaxaci v aplikacích, které ve skutečnosti nic nedělají. Tyto dopaminové weby slouží k simulaci nákupů nebo jako virtuální prostory pro 'pauzy'. Uživatelé, jako pětadvacetiletý Kim nebo čtyřiadvacetiletý Lee, nacházejí v těchto aplikacích úlevu od stresu a pocit sounáležitosti.
Příkladem je pětadvacetiletý Kim, jenž si pozdě večer otevírá aplikaci, jež simuluje službu pro rozvoz jídla, i když si nic objednávat nechce. "Cítím se, jako bych si skutečně něco objednal," říká Kim a dodává, že mu tento návyk pomáhá odolávat nočnímu mlsání. "Často mám v noci chuť na jídlo, ale překonám se, abych ušetřil peníze. Vypadá to jako skutečná rozvozová aplikace, takže se do ní alespoň dívám. Nakonec si tedy nic neobjednám, ale zdá se mi, že mi to trochu pomáhá od stresu," dodává.
The Korea Times dále uvádí, že některé z těchto aplikací působí jako "opravdové". Uživatelé mohou vybírat z menu, prohlížet položky a vkládat je do košíku. Chybí však zaplacení a skutečné doručení. Některé aplikace dokonce zobrazují termíny dodání nebo umožňují uživatelům hodnotit produkty pomocí hvězdiček.
Kromě aplikací simulujících nakupování existují také nástroje, které nahrazují jiné činnosti, například kouření. Jedna z těchto online platforem funguje jako chatovací místnost, kde se však většinou nikdo moc nechatuje, objevují se tam jen pozdravy či krátké fráze. Tato virtuální místnost slouží lidem, kteří ji navštěvují místo kuřácké pauzy.
„Ve skutečnosti vůbec nekouřím, ale mám pocit, jako bych si s někým dával pauzičku. Je to zvláštním způsobem uklidňující,“ popisuje čtyřiadvacetiletý student Lee, který dodává, že s pomocí této aplikace se necítí osamělý při plnění svých studijních povinností. "Když se tam při učení podívám, mám pocit, že se s tím trápí i další lidé," uzavírá Lee.
Цікаво, чому молодь Південної Кореї обирає бездіяльні додатки як спосіб знайти спокій? Чи може це свідчити про те, що вони не знають, як справлятися зі стресом у сучасному світі? Напевно, це також вказує на брак справжніх взаємодій у їхньому житті. Чи не варто задуматися, чи покращить це їхнє психічне здоров'я в довгостроковій перспективі?